Ráda bych se s vámi poohlédla za uplynulým rokem 2020. Tento rok byl pro mě super pestrý – bohužel nebo vlastně díky korona krizi. Psal se začátek roku 2020 a já jsem snila, jak rozjedu svoje on-line podnikání: doučování účetnictví. Tenkrát jsem přemýšlela, že už mám plné kecky daní a účetnictví a že s tím zkrátka seknu. Důvodů bylo několik: věčné dohady s finančním úřadem, nejasně stanovené zákony, zbytečná byrokracie, klienti mi nedodávali podklady včas a tedy ani včas neplatili. Tehdy tedy bohužel převládla negativa mé profese a vysnila jsem si svůj projekt on-line doučování. Zároveň jsem začala pracovat na sobě, na svém vnímání světa a začaly se dít úžasné věci. Podívejte se tedy se mnou, jak se můj život proměnil za celý jeden rok.
Vždycky jsem milovala anglický jazyk, strašně mě bavil, ráda jsem četla anglické knížky. Jenže znáte to, s kým si tak na mateřský promluvíte a anglicky? S dětmi si člověk maximálně zazpívá Twinkle, twinkle…., že? 😀 Takže angličtina byla první změna, kterou jsem udělala! Rozhodla jsem, že na ni zapracuji. Certifikát FCE mám již z roku 2004, proto jsem si řekla, že by moji motivací mohlo být složení zkoušky CAE. V té době udeřila korona krize a díky ní začala British council nabízet své kurzy on-line. Hned mé srdce zajásalo a přihlásila jsem se. Ovšem netrvalo to dlouho a na mě dolehlo zklamání, zklamání z rozřazovacího testu. Byla jsem prý někde na úrovni pre-intermediate. Ježíš, jak já jsem se strašně styděla, ten pocit studu asi nezapomenu 😉 I se sebezapřením sem se rozhodla do kurzu naskočit a dvakrát týdně navštěvovat on-line lekce angličtiny. A změna na sebe nedala dlouho čekat, moje angličtina je lepší a lepší.
Porouchaný notebook je to nejhorší, co se účetní může stát. Navíc se to stalo znenadání, jednoduše se mi přestal nabíjet. Na poslední chvíli jsem zazálohovala všechny firmy a odjel do servisu. Vrátil se mi po více jak měsíci, ale zase hned jel do servisu – tentokrát spadly okna, po dalších 14 dnech se mi už komplet vrátil. Mezitím jsem jela na starým dědovi notebookovi, který jel rychlostí počítačů v roce 1995. Během té doby jsem dělala jen nutné úkony u všech klientů. Tedy splnil se mi sen, že vypnu od účetní profese 😀
Asi jsem se strašně nudila, když jsem se nemohla plně věnovat účetnictví nebo nevím, jak se to všechno stalo. To si jdu tak sama s pejsky lesem a pípne na mě, že se Petra Tomicová přidala do Somby. Říkám si, že bych to taky zkusila. Pak jsem tu myšlenku nějak vypudila, zavolala jsem si s Ingrid Dach a najednou jsem seděla v sombím vlaku a dokonce ve vlaku s velmi inspirativními ženami a jejich rozjetými projekty. V koutku mé duše mi nějaký hlas našeptával, že jsem to fakt asi přehnala a nemám tam co dělat. Jenže už jsem v tom vlaku seděla a vystoupit nešlo. Musela jsem se tedy definitivně rozhodnout, jestli zůstanu u svého projektu doučování nebo ho změním. A jak asi víte, změnila 😉
V létě v době prázdnin jsem vytvořila svůj první on-line kurz, který trval celkem čtyři týdny. Byla to pro mě neskutečná zkušenost, která nasměrovala moji loď on-line podnikání. Jsem na tento svůj výtvor velmi pyšná, protože díky kurzu se několik žen přestalo bát podnikat. V létě běžel pilotní kurz a za dva dny mi začíná kurz naostro – kurz Jak na formality a účetnictví na začátku podnikání.
Na konci června jsme se přestěhovali do domečku u Klánovického lesa. Náš sen se stal konečně skutečností (na jeho splnění jsme čekali nekonečných 9 let). A od té doby trávíme v lese téměř každý den a všichni si to velmi užíváme, včetně dětí a pejsků.
Na toto jsem obzvláště pyšná. Díky koronaviru se letní škola SOAS uskutečnila on-line a já jsem dlouho pokukovala po tom, abych se mohla přihlásit na program Understanding Africa. Jenže jsem nesplňovala základní kritéria – angličtina jako rodilý mluvčí a předchozí související studium. Jak se říká líná huba holé neštěstí, napsala jsem tedy na studijní oddělení a tam mi odepsali, že to není problém, protože se ani jedno ničím nedokládá kvůli on-line formě. Super, takže jsem se musela rozhodnout, jestli ano nebo ne. Fakt jsem nevěděla a tedy spíš ani neměla odvahu. Přihlášky se tuším podávali do konce května a já si říkala, že to na kašlu, že fakt ne. Jenže v druhém červnovém týdnu oznámili, že se přihlášky prodlužují. Safra, v hlavě jsem měla tornádo myšlenek. Následující den po zveřejnění této informace se událo několik věcí, které mě nakopali k akci. Nejprve jsem jela do obchodu, který vedla kamarádka mého bývalého učitele svahilštiny. Když jsem z obchodu vyšla, potkala jsem svoji učitelku angličtiny, kterou jsem viděla jen on-line! A to prosím, v Praze. Na závěr jsem spěchala něco koupit dcerce, protože odmítala nastoupit do auta a na pokladně prodávali DVD Sněžného kluka (kdo film viděl, zná). Tohle prostě nevymyslíš, takže jsem si řekla Give it try. Napsala jsem tedy opět na studijní oddělení, jestli bych nemohla žádat ještě o stipendium a prý ANO! A už to jelo, přihláška, motivační dopis, schválení stipendia a byla jsem tam! Na mé vysněné škole v Londýně, sice on-line, ale byla!
Od října jsem začala opět učit na Vysoké škole ekonomické v Praze, na katedře didaktiky ekonomických předmětů. Zatím mám jen jedno cvičení Podnikového praktika. Bohužel kvůli koroně jedeme vše on-line a studenti se mi schovávají za vypnuté mikrofony a kamery. Už abychom mohli zase učit off-line.